Pojďme ke konci roku porozumět HDR10

Technologie, jako je HDR, tak můžeme vidět, že se používá u klasických TV, obrazovek u PC nebo dokonce i v mobilních telefonech. Někdo si řekne, že HDR je nesmysl, který vůbec nepotřebuje, ale popravdě HDR dokáže zlepši obraz a to o dost. To hlavně u HDR10+.

My jsme už v minulosti o HDR technologií psali, ale nyní se můžeme podívat na pokročilejší technologie HDR.

HDR se představilo v roce 2015. Namísto více pixelů bylo za cíl mít lepší pixely. Cílem bylo mít vysoký dynamický rozsah a tím i mnohem více variant výstupu světla s větším možnostem barev.

HDR však za tu dobu docela pokročilo. HDR dělá z černé barvy ještě černější a z bílé barvy ještě více bílé. Jak si HDR stojí v porovnání se starším SDR a co třeba Dolby Vision?

Co je to ten dynamický rozsah?

Pokud chcete porozumět HDR nebo vysokému dynamickému rozsahu, tak musíme porozumět tomu, jak to celé funguje. Dynamický rozsah je něco, co by se dalo chápat, jak moc nízké a vysoké hodnoty obraz dokáže vyprodukovat. Jde tedy o to, jak moc světlá může být a kolik různých odstínu může být až do černé barvy.

K tomu, abyste mohli disponovat vysokým dynamickým rozsahem, tak to musí podporovat všechny aspekty až k výstupu, což je vaše televize. To znamená v konečné fázi musí vaše televize podporovat HDR, aby to vůbec HDR bylo. Tedy nestačí, že film je s HDR a vy takovou televizi s podporou nemáte.

Standardní dynamický rozsah

Typické digitální video je ve standardu se standardním dynamickým rozsahem a spoustu parametrů tento rozsah definují.

Například takové video HD na Blu-ray má klasický kodek H.264 8-bit 4:2:0 souboru. H.264 je populární kodek, který se používá ve videích po celém světě. 8-bit je hloubka, kde každá barva R-G-B má alokováno 8-bitů informací o barvě.

Každá barva je pak definovaná v různém barevném rozsahu, který je k dispozici. Je vyprojektovaná ve 3D prostoru, což je následně definováno jako viditelné barvy pro lidské oko. K tomu dopomáhá Gamma, což je elektro-optická transformace nebo EOTF pro standardní dynamický rozsah videa. Gamma slouží ke světlování nebo ztmavování daného obrazu. To se můžete podívat na fotce níže.

Vysoký dynamický rozsah

Nyní se tedy dostáváme k vysokému dynamickému rozsahu. Hlavní výhodou je zájmena vysoká světlost, kterou lze s tímto rozsahem dosáhnout. Takový obraz zvládá světlost až 10 000 nitů a v případě tmy až 0.0001 nitů v porovnání s SDR, kde je tma 0.01 nitů. Díky tomu máme vysoký dynamický rozsah a obraz tak vypadá mnohem více realisticky.

Nicméně nynější displeje 10 000 nitů nezvládnou, nejvýše zvládnou 4000 nitů a takové televize nebo obrazovky stojí desetitisíce. Většina klasických TV nezvládne více jak 1000 nitů a u OLED displejů je to ještě méně.

HDR10 technologie je nyní ve standardu využívána v UHD Blu-ray nebo streamovacích službách, jako je Netflix, Amazon, Hulu, YouTube, Vimeo. Všechny tyto služby nabízejí svůj obsah v HDR10.

HDR10 je skvělý formát, který podporuje až 1000 nit;u s podporou Rec. 2020 WCG a 10-bit barevné hloubce.

Nicméně HDR10 využívá SMPTE ST 2086 statická metadata, které mají informace ohledně displeje, kde se obsah právě vysílá a to včetně maximální snímkové světlosti. Tyto informace pak využívá přijímací displej, jako je třeba vaše televize a k tomu si pak uzpůsobuje jas displeje. Nicméně tyto hodnoty jsou pak během celého obsahu HDR10 statické a v některých scénách tak může být obraz horší.

Tento problém vyřešil HDR10+, který pracuje se Samsungem, Panasonic a zvládá maximum 10 000 nitů a dynamické info data. Díky dynamických dat proměňuje displej scénu mnohokrát častěji a podle toho v jaké situaci se právě snímek nachází. Díky tomu bude černá černá a například zapalovač s ohněm bude mít mnohem výraznější barvy.

Nicméně HDR10+ funguje zájmena na drahých televizích.

HDR ve video hrách

HDR je také populární v poslední době i ve video hrách. Zde funguje buď to HDR nebo Dolby Vision. Od doby, kdy video hry jsou vytvářeny opravdu od úplného začátku, tak každý element za sebe hovoří a s aplikací HDR je tato hra mnohem jednodušší k vytvoření, jelikož lze jednotlivým objektům dodat informace o světlosti, barvě nebo textuře. V případě, že se takové HDR využívá špatně, tak to nemusí dobře dopadnout a místo ku prospěchu je to ke škodě.

Pokud se však aplikace HDR udělá správně, tak obdržíte na mobilních telefonech s displejem podporující HDR, naprosto senzační obraz.

HDR se ve větší míře využívá zájmena na konzolích, protože nové TV většinou HDR již disponují zatímco některé displeje k PC stále nikoliv. Problémem je i samotný Windows, který má nějaký sub standard implementace HDR. Levné HDR monitory pak dělají ze hry otřesnou věc a proto se velmi těžko HDR implementuje na hry na PC, protože asi by nebylo příliš pozitivních recenzí, pokud by hra vypadala divně.