Vypnout reklamy

Hra na mobil Samurai II: Vengeance

Ilustracni fotografie

Ocitáme se ve feudálním Japonsku, v kůži mladého válečníka. Příběh s exotickou příchutí démonů a samurajů se točí kolem zločince jménem Orochi, který pomocí svých pohůnků terorizuje celou zemi, a hráčem ovládaný hrdina je samozřejmě jediný, kdo tomu dokáže udělat přítrž. Originální zápletka se nekoná, zvraty nečekejte. Samurai II: Vengeance je čistokrevný Hack’n’slash, neboli klikfest a příběh, který je vyprávěn formou komiksu, se tu moc nehraje.

Až na výjimky se tedy vše točí pouze kolem porcování všeho co se hýbe. Draky a jiné tradiční zástupce japonské mytologie ale nečekejte. Tvůrci hry drželi svou fantazii při zemi, takže na vás vesměs čekají jen dva typy protivníků, válečníci s katanou a lučišníci. Zatímco neschopní bandité vám skáčou přímo pod ostří, opravdoví samurajové vám dokáží skutečně zavařit. Jednotliví nepřátelé se tak liší zejména dovednostmi, což s ohledem na téměř úplnou absenci fantasy prvků působí relativně realisticky, takže v tomto ohledu asi není kritika úplně na místě.

Kritiku si však bez debat zaslouží neuvěřitelně nudné a stereotypní souboje s bossy, nebo spíše s bossem (pokud nebudeme počítat závěrečného). Je to tak, hra dokola recykluje toho samého bosse, jehož likvidace je navíc úporně nudná. Vždy jen čekáte, než dokončí své nebezpečné kombo a pak do něj tlučete, opět následuje kombo a zase do něj tlučete. Tak a ne jinak stále dokola. Samotný závěrečný boss je na tom snad ještě hůře.

Ve hře se ovšem najdou i pasáže, kde musíte pečlivě proběhnout určitý úsek, jinak vám houpající se sekery dají co proto. Ty jsou kolikrát nahrazeny jinými nebezpečnými předměty, princip je ale vždy stejný.

Bojový systém je velmi jednoduchý. Máte dvě tlačítka pro boj a jedno pro kotoul, kterým se vyhnete nepříteli. Z dvou typů úderu jdou skládat efektní komba, která lze za herní body vylepšovat, či odemykat nová. Body získáváte za zabíjení nepřátel a rozbíjení sudů. V pozdějších fázích hry se tak souboje zvrhávají ve zběsilé mačkání dvou tlačítek, jelikož téměř jakákoliv kombinace zpustí nějaké to kombo.

Grafické a zvukové stránce není co vytknout. Hra vypadá stylově a prostředí se na rozdíl od boss-fightů a nepřátel neustále mění a je tedy neustále na co koukat. Rovněž hudební doprovod je povedený, vadily mi akorát nelidské skřeky jednoho druhu nepřátel, kdy jsem vypínal zvuk.

Pokud bychom Samurai II: Vengeance posuzovali čistě podle množství usekaných údů a objemu krve, tak by se hodnocení vyšplhalo skutečně vysoko. Boj vás totiž čeká doslova na každém kroku. Hru však sráží stereotyp, nudné souboje s bossy a frustrace, jelikož obtížnost je místy skutečně krutopřísná. Na druhou stranu, pokud máte rádi výzvy a nevadí vám častější opakování pasáží, lze hru doporučit.

Kromě příběhu hra obsahuje ještě Dojo mód. V něm jste vrženi do arény a likvidujete nepřátele stále dokola, seč vám síly stačí.